Pozitivní disciplína

Pozitivní disciplína je přístup k výchově dětí, který má za cíl vypěstovat vzájemně respektující a upřímný vztah mezi dítětem a rodičem. Rodiče jsou motivováni k tomu, aby byli laskaví a důslední zároveň a děti se naučily spolupracovat, nalézt možnosti řešení problémů a sebekázni, aniž by ztratily vlastní důstojnost.  

5 základních principů Pozitivní disciplíny:

• Pomáhá dětem pociťovat spojení, pocit sounáležitosti a důležitosti v rodině, ve školce/škole,
  i společnosti.
• Je laskavá a důsledná zároveň.
• Je efektivní z dlouhodobého hlediska: bere v úvahu to, co dítě cítí, jak přemýšlí, co se učí o sobě
  a svém světě a jak se rozhoduje ohledně svého chování v budoucnu.
• Učí důležité společenské a životní dovednosti - podporuje respekt, zájem o druhé, spolupráci
  s druhými, komunikaci a schopnost řešení problémů, stejně tak jako dovednosti, jak přispívat
  do komunity kolem sebe (domov, škola nebo širší komunita/společnost).
• Vybízí děti k objevování vlastních schopností a jak mohou konstruktivně využít svou osobní sílu.

Pozitivní disciplína v praxi

Pozitivní disciplína zahrnuje řadu nástrojů, které rodiče mohou využít denně v praxi se svými dětmi.
Kurz pozitivní disciplíny tyto nástroje rodičům představuje formou zážitkových aktivit, což je jeden
z největších benefitů tohoto modelu oproti tradiční "přednášce" pro rodiče týkající se výchovy dětí.
Skrze zážitkové aktivity a vlastní sebereflexi se rodiče mohou lépe vžít do vnímání a potřeb jejich dětí, lépe je pochopit a navázat s dětmi tolik důležitý vztah a napojení před nápravou nežádoucího chování. 

Chci se dozvědět více o rodičovských kurzech založených na principech Pozitivní disciplíny

Historie

Pozitivní disciplína vychází původně z práce Alfreda Adlera, rakouského lékaře a psychoterapeuta a rakouského psychiatra Rudolfa Dreikurse. Adler se domníval, že hlavním cílem všech lidí je někam patřit, mít pocit sounáležitosti. Obhajoval respektující přístup k dítěti, ale také tvrdil, že rozmazlování není pro děti povzbuzující a může vést ke společenským problémům a k problémům s chováním. Proto pro něj bylo důležité, aby přístup k dítěti byl laskavý a zároveň důsledný.

Z práce Adlera a Dreikurse vycházely v USA Jane Nelsen a Lynn Lott. Jane Nelsen napsala v r. 1981 velmi populární a úspěšnou knihu "Pozitivní Disciplína" a Lynn Lott vytvořila první manuál vyučování rodičovských dovedností. Společně v 80.letech začaly vést kurzy pro rodiče i pro odborníky pracující s dětmi, zahrnující spoustu zážitkových aktivit, skrze které si rodiče mohou uvědomit, jak se jejich děti cítí, jak přemýšlejí a jaká činí rozhodnutí ohledně toho, jak se budou chovat. Pozitivní disciplína má za cíl budovat vztahy, které jsou založeny na vzájemném respektu. Není ani příliš benevolentní ani trestající. Nezabývá se pouze chováním a změnou chování, ale zkoumá zejména přesvědčení skrývající se za chováním - chce porozumět, proč se dítě chová tak, jak se chová. Jedním z cílů výchovy podle Pozitivní disciplíny je vést děti k víře ve své schopnosti, naučit je důležité společenské a životní dovednosti, naučit je umět nalézt řešení problémů a zodpovědnosti - místo trestů dovolit dětem uvědomit si přirozené důsledky plynoucí z jejich chování/rozhodování.

Ráda Vám pomohu

budu Vaším průvodcem rodičovství